Pozdrav generálního představeného řádu milosrdných bratří, br. Jesus Etayo, k výročí 20 let od znovuobnovení nemocnice
Bei der Gelegenheit möchte allen Brüdern und Mitarbeitern in Tschechien und ganz besonders denen in Vizovice für ihren Einsatz für die Hospitalität danken. Ich weiß, dass es in diesen 20 Jahren viele Schwierigkeiten zu überwinden galt, aber ich weiß auch, dass viel Gutes geleistet wurde und die Schwierigkeiten mit der Hilfe Gottes gemeistert wurden, damit das Werk des heiligen Johannes von Gott im Dienst der Kranken und Hilfebedürftigen sich weiter entwickelt.
Eine solche Feier ist ein guter Anlass, um Gott für seine Hilfe und Begleitung zu danken. Ich bin sicher, dass der Festgottesdienst in diesem Sinn ein Dankgottesdienst sein wird. Zugleich ist die Feier ein Anlass, um in die Zukunft zu blicken und das Haus für künftige Herausforderungen zu rüsten, damit es immer wirksamer den Bedürfnissen von kranken und Hilfebdürftigen Menschen in Übereinstimmung mit den Orientierungen des Ordens und der Kirche
entspricht.
Nochmals herzliche Glück- und Segenswünsche zur Feier. Verbringen sie alle, Brüder und Mitarbeiter der Hospitalfamilie von Vizovice und Tschechien, einen schönen Festtag.
In der Einheit des Auferstandenen Herrn und des heiligen Johannes von Gott grüßt Sie brüderlich
Frater Jesús Etayo
Generalprior
Úvod k liturgické bohoslužbě - P. Vojtěch Málek, OH
Mimořádná událost vyžaduje mimořádný vstup. V dnešním čtení sv. Pavla z 2. listu Korinťanům uslyšíme dost odvážná slova: “Smiřte se s Bohem.“ Není to požadavek jen pro tuto chvíli začínající a zahajující bohoslužbu. Liturgie má prostupovat celým naším životem. Tak tedy teď i nadále a stále, smiřte se!
V korunce k Božímu milosrdenství 5x opakujeme: „Na smír za hříchy naše i celého světa.“ Požadavek pro nás i pro celé lidstvo.
Vyznávám se všemohoucímu Bohu…
20. výročí obnovení provozu nemocnice ve Vizovicích - P. Vojětch Málek, OH
Drazí bratři a sestry v Kristu, jak vás všechny vidím, sešli jste se zde ze všech koutů naší vlasti, dokonce i od našich blízkých zahraničních sousedů. Nabízí se nám otázka, jaký je důvod našeho přátelského a bratrského setkání. Není to důvod ledajaký. Máme oslavit velké Boží dílo, významné především pro náš hospitálský řád O.H., pro zdejší rozsáhlý kraj, pro farnost, pro duchovenstvo i pro Boží lid, pro zdravé a zvláště pro nemocné. Oslavujeme tedy 20. výročí obnovení provozu zdejší nemocnice MB.
To velké Boží dílo nám shodou okolností osvětluje a doplňuje dnešní první čtení 2. listu sv. apoštola Pavla Korinťanům, a to pro sobotu 10. týdne liturgického mezidobí, která je také zároveň sobotou mariánskou (2 Kor 5).
17. verš zmíněného Pavlova listu zní: „Co je staré, pominulo, hle, je tu nové.“ Ve 40. letech minulého století ve zdejší nemocnici působil převor Fr. Šebestián Josef Fuchs. Roku 1950 byl zatčen a jako politický vězeň pobyl na Mírově 10 let. Do konventu už se nesměl vrátit. Pracoval v civilním oboru, zemřel ve svých 72 letech, pohřben v Praze. Na jeho místo nastoupil převor fr. Agapit Oldřich Bláha. Jeho smrtí v květnu 1971 skončila správa nemocnice převory řádové provincie. Zbýval tu ještě výborný kuchař fr. Hroznata Rudolf Baboušek, který jako důchodce prožil léta až do své smrti u svých příbuzných v Českém Krumlově, kde byl také 14. prosince 1990 pohřben.
Do tohoto časového prostoru můžeme zařadit anebo označit to pavlovské: „Co je staré, pominulo.“ Nemocnice se ponořila do tmy, světla v ní pohasla. Sv. Pavel píše v daném listě dost podrobně a jasně o smíření. Mluví-li se o smíření, pak tu musela být vina. Proto apoštol rázně prohlašuje: „Smiřte se s Bohem.“ A dodává: „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.“ A my jsme se v devadesátých létech potěšili, že se prosadilo opět to pavlovské: „A nové věci nastoupily.“ V té době se konala po dlouhých letech Provinční kapitula, na které byl zvolen provinciálem náš spolubratr kněz Stanislav Jiří Fiala, který se s několika spolupracovníky pustil do velkého díla obnovy provozu a pružného chodu zdejší nemocnice.
Celý obrodný proces nebyl lehký, jak bolestné postesknutí zní v německém jazyku: „Jeder Anfang ist schwer.“ Ano, nebyl lehký po stránce materiální ani personální a také v pohledu na uskutečnění celého díla. Ale Duch velel: „Bůh je mocný, on svým smířením, jak jste už slyšeli od apoštola národů, uvolnil komunikační cestu mezi sebou a vámi, nebojte se, jednejte!“ A stalo se. Nové věci nastoupily.
Chci zdůraznit ještě jednu věc. Jedno naše staré přísloví zní: „Člověče, přičiň se, Pán Bůh ti požehná.“ V dnešní mariánskou sobotu si můžeme připomenout Mariinu odpověď archandělu Gabrielovi: „Jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova“ (Luk 1, 38). Není v těchto slovech ono přičinění? A požehnání Boží pro všechny věky? Šavel před damašskou branou ozářen nadpřirozeným světlem, když se mu v něm představí Ježíš, se ptá: „Pane, co mám činit?“ (Sk 9, 6) I zde cítíme nabídnuté přičinění. Pro nás všechny by mělo být tedy pravidlem, když v modlitbě Otče náš vyslovujeme touhu: „Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi,“ aby Bůh v těchto slovech přijal naše přičinění ve všem, co nám on zjeví jako příkaz.
Tato pravda se projevila i v našem případě, pro který jsme se dnes všichni sešli. Nemalomyslněme, když cokoliv nejde, jak by mělo, když pro zachování chodu nemocnice musí nastat i radikální změna. Přijměme i tu skutečnost, že tu trvale nemůže působit někdo z našich řádových bratří. Nemáme zásobník, z něhož bychom mohli vybírat bratry novice, scholastiky, religiozy, ba ani kněze, ale co máme, to můžeme dát. Stálou modlitbu za duchovní povolání. Poděkujme za to, že bystré oko bratra Martina postřehne při svých častých návštěvách, v čem je třeba učinit třeba i ostrý radikální řez nebo cokoliv napravit či změnit. Nebojme se, ve změnách je život. Říká nám to rozum, smysly, paměť, zkušenost. Potvrzuje to na každé stránce Písmo sv. A nyní závěr.
Ať Bůh ve všech domech, v městě, ve farnosti, v širém okolí žehná zdravým i nemocným, dá jim jemnost přemýšlení i jednání, aby tu sílila péče o duše i těla pro Božího tvora – člověka, kterého on – Bůh nepředstavitelně miluje. Amen.
O slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova jsem citoval sv. Kateřinu Sienskou. Řekla: „Ty šílený láskou, copak jsi svého tvora potřeboval? Připadá mi že ano, neboť se k němu chováš, jako bys bez něho nemohl žít, třeba jsi ty sám život a všechno má život od tebe.“ Teď už tedy Amen.
pro vizovický Boží lid připravil
P. Vojtěch Václav Málek O.H.
od milosrdných bratří v Brně